Tak zase přihodím jednu ze svých myšlenek co mě poslední dobou trápí. Chci opsat jednu z obtížností být gayem. Představte si situasi: kluk vidí holku, líbí se mu, tak ji osloví a někam pozve, pokud je i on jí sympatický je naděje že se budou vídat i nadále.

Teď mě ale trápí ta věc, že kluci na kluky se hledají jen velice těžko, oslovit kluka na ulici že se mi líbí, jaká je asi pravděpodobnost že mi vyrazí zuby z huby? Jak si mám někoho najít když nechodím do žádných "buzna" barů a podobných míst? Mám vůbec naději najít tu svou zpřízněnou duši? Myslím si že žít jako menšinová společnost je fakt dost složité v rámci svztahů a navazování kontaktů s potencionálními partnery. Je to věc velice nelehká, přesto doufám že splnitelná.

Proto prosím svého prince nechť se neprodleně ozve, pořád na něj čekám. Zatím jsem ty opravdu fajn kluky našel už bohužel zadané, bohužel jejich protějšky netuší že našly poklad, proto je spíš trápí než hýčkají a zahrnují svou láskou a obětím.