Krize? NE, jsem jenom asi idiot.

Jsaem milován a asi miluji, přesto jsem nešťastný proč? Jak se pozná láska? Je to láska? nebo jen stereotyp?

Miluji a jsem milován.

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Stalo se, že jsem shodou obrovských náhod poznal kluka, kterého jsem se rozhodl si nechat. Naštěstí to tak pocítil také a už můžu říct, že jsem tři měsíce milující a milován. Miluji tě Pavlíku, jsi můj ochránce, rádce a opora v dobrém i zlém, za což jsemneskutečně vděčný.

Prý budeme jen kamarádi, ale jak?

Bohužel se stalo čeho jsem se bál, řekl jsi, "Už tě nemiluji, budeme jen kamarádi." přestal jsi mě milovat, nebo jsi mě nikdy nemiloval? To se už nikdy nedovím, vím jen, že mi tato věta vytrhla srdce z těla, srdce, které tě miluje celou svou duší, srdce které každý svůj úder darovalo tobě. Nerozumím tomu proč se to tak stalo, proč člověk přestane milovat. Kéž bych to dokázal taky, nemilovat tě, ale bohužel to nejde. Nejdde na tebe zapomenout, je toho tolik, co mi tě neustále připomíná. Pořád cítím tvou vůni, vidím tvůj krásný úsměv. Stačí pár prvních tónů v rádiu známé písně, a mám slzu v oku, je to přesně ta píseň, co ji miluješ a poslouchali jsme ji spolu. Proč jsem tě nedokázal udělat šťastným, proč už mě nemiluješ. Nevím, asi nejsem tak super, jak tvrdíš, když jsi mě dokázal opustit, já ale nedokážu s tebou jen kamarádit Pokud jsi bezemě ale šťastnější, jsem tomu rád, chci abys byl šťastný, já byl, když jsem byl s Tebou. Jen doufám, že ti nikdo neublíží, nemůžu být na blízku a chránit tě. Nikdy na tebe nezapomenu, zůstaneš navždy v mém srdci, sbohem Tomášku, pořád tě miluji a milovat budu navždy.

Ráj? Co je to ráj? Mám pocit že jsem spíše v pekle.

Jsem porád nešťastně zamilovaný. Nač nazývat kamarádství vztahem, přestávám mu věřit, že mě má rád, když si na mě neudělá ani chvilku času. Trápím se, zjístil jsem že lásku dávat nestačí, je třeba ji i dostávat. Bohužel ho nedokážu opustit, zešílel bych, možná si přeju zešílet. Ublížil jsem úžasnému klukovi, abych byl s někým, kdo si mě nevšímá, pro koho jsou kamarádi víc než já. Nechci jen milovat. Chci být i milovaný a Tobě, Honzíku se moc omlouvám, měl jsem si vybrat asi tebe ale kdo ví jak by to dopadlo. Pořád si myslím, že Tomáš je mým osudem, mou láskou, mým trápením.

Za rok se toho hodně událo

Ahoj, no tak, popíšu vám co se za ten rok co jsem tu nebyl událo. Naposledy jsem tu psal, jak se Gayové, tedy i jí velmi špatně seznamusí, nebo spíš to mají těžší než hetero páry.

No loňské Vánoce jsem v očekávání čekal pod vánočním stromečkem TEBE, teda svou lásku. Bohužel jsem byl zklamaný a byly tam zese jenom ponožky, mikina a pyžamo. No nevadí, říkal jsem si že snad příští rok. Po té době hledání a shánění partnera jsem byl střašně unavený a zklamaný tím, že se takhle stejně nic nedá najít, teda nic, nikdo. Vzdal jsem se teda hledání a prostě jsem jen žil, po vánocích jsem se ale seznámil s jedním zajímavým klukem, byl fajn, ale skončilo to dřív než to vlastně začít mohlo, nějak jsme se prostě minuli. Asi to bylo tím, že jsme oba čekali, že ten druhý dělá první krok, bohužel se tak nestalo a prostě jsme se rozešli dříve než jsme spolu začali chodit. Přesto tě Jirko moc zdravím a přeju ti moc štěstí v životě.

No ale hned za pár dnů jsem dostal odvahu a odpověděl jsem na inzerán klukovi, u kterého jsem si byl jistý, že nebudu mít sebemenší šanci uspět. Stalo se ovšem to, že jsem se s ním, né že jenom sešel, ale od té chvíle jsme byli spolu denně.

Po pár dnech jsem se do něj zamiloval, tráili jsme spolu každý den. Miluju ho celým svým srdcem, tak Tomáš našel Toma. Doufám tedy, že letos budeš pod mým Vánočním stromečkem ty, protože jsi to nejlepší co mám a co mě mohlo potkat.

Tak zase přihodím jednu ze svých myšlenek co mě poslední dobou trápí. Chci opsat jednu z obtížností být gayem. Představte si situasi: kluk vidí holku, líbí se mu, tak ji osloví a někam pozve, pokud je i on jí sympatický je naděje že se budou vídat i nadále.

Teď mě ale trápí ta věc, že kluci na kluky se hledají jen velice těžko, oslovit kluka na ulici že se mi líbí, jaká je asi pravděpodobnost že mi vyrazí zuby z huby? Jak si mám někoho najít když nechodím do žádných "buzna" barů a podobných míst? Mám vůbec naději najít tu svou zpřízněnou duši? Myslím si že žít jako menšinová společnost je fakt dost složité v rámci svztahů a navazování kontaktů s potencionálními partnery. Je to věc velice nelehká, přesto doufám že splnitelná.

Proto prosím svého prince nechť se neprodleně ozve, pořád na něj čekám. Zatím jsem ty opravdu fajn kluky našel už bohužel zadané, bohužel jejich protějšky netuší že našly poklad, proto je spíš trápí než hýčkají a zahrnují svou láskou a obětím.

Proč já?

Jednou jsem poznal kluka, byl hezky, milý, inteligentní, ale gay. To poslední ho trápilo, řekl jednu větu, na ni dost často myslím a nikdy nezapomenu. Proč právě já, co jsem provedl tak strašného, že jsem dostal trest na celý život. Je opravdu tak strašné být Gay? Jsem taky Gay, co jsem tedy provedl já? Je to trest? Možná je to dar. Ale trochu divný, nemyslíte? Dlouho jsem přemýšlel, protože mnohokrát mně napadlo, proč přávě já! Jsem kluk, je to zvláštní? Není? Jsem citlivý, je to zvláštní? Není Umím nenávidět, je to zvláštní? Není Umím milovat, je to zvláštní? Není. Tak proč si spoustu lidí myslí že nejsem normální.

Lidé se odjakživa bojí vybočení ze stereotypu, bojí se všeho co se odlišuje od většiny. Nevím proč se lidem nelíbí že se líbám s klukem, vždyť se s ním líbám já, né oni. Mně zase pripadá nechutná heterosexualita, jak může někdo spát s opačným pohlavím, ale odsuzuju je? Ne.

Kolikrát jsem se nenáviděl za to, že jsem, bylo to období uvědomnění sama sebe, toho kdo jsem a co chci. Naučil jsem se ale mít rád, protože já divný nejsem, nejsem totiž sám, mám spoustu lidí kolem sebe, kteří jsou na tom stejně jako já, kteří žijí ty svoje životy tak jak chtějí a jsou šťastni.

Doufám že si klučina, co si myslí že je trestán, uvědomí že je to dar, být gay. Mám spoustu vlastností, špatných, dobrých, to jaký jsem nechť posoudí jiní. Prosím ale nejprve mne dobře poznejte než začnete soudit, první dojem nikdy neudělám dvakrát, ale někdy může dost klamat. Naučím se žít jako gay i když to nebude lehké, najdu si lásku, snad na celý život.

Když jsem se narodil, všichni okolo se smáli a já plakal, budu žít celý život tak, aby až budu umírat, se budu smát ale lidé okolo budou plakat.