Proč já?

Jednou jsem poznal kluka, byl hezky, milý, inteligentní, ale gay. To poslední ho trápilo, řekl jednu větu, na ni dost často myslím a nikdy nezapomenu. Proč právě já, co jsem provedl tak strašného, že jsem dostal trest na celý život. Je opravdu tak strašné být Gay? Jsem taky Gay, co jsem tedy provedl já? Je to trest? Možná je to dar. Ale trochu divný, nemyslíte? Dlouho jsem přemýšlel, protože mnohokrát mně napadlo, proč přávě já! Jsem kluk, je to zvláštní? Není? Jsem citlivý, je to zvláštní? Není Umím nenávidět, je to zvláštní? Není Umím milovat, je to zvláštní? Není. Tak proč si spoustu lidí myslí že nejsem normální.

Lidé se odjakživa bojí vybočení ze stereotypu, bojí se všeho co se odlišuje od většiny. Nevím proč se lidem nelíbí že se líbám s klukem, vždyť se s ním líbám já, né oni. Mně zase pripadá nechutná heterosexualita, jak může někdo spát s opačným pohlavím, ale odsuzuju je? Ne.

Kolikrát jsem se nenáviděl za to, že jsem, bylo to období uvědomnění sama sebe, toho kdo jsem a co chci. Naučil jsem se ale mít rád, protože já divný nejsem, nejsem totiž sám, mám spoustu lidí kolem sebe, kteří jsou na tom stejně jako já, kteří žijí ty svoje životy tak jak chtějí a jsou šťastni.

Doufám že si klučina, co si myslí že je trestán, uvědomí že je to dar, být gay. Mám spoustu vlastností, špatných, dobrých, to jaký jsem nechť posoudí jiní. Prosím ale nejprve mne dobře poznejte než začnete soudit, první dojem nikdy neudělám dvakrát, ale někdy může dost klamat. Naučím se žít jako gay i když to nebude lehké, najdu si lásku, snad na celý život.

Když jsem se narodil, všichni okolo se smáli a já plakal, budu žít celý život tak, aby až budu umírat, se budu smát ale lidé okolo budou plakat.